Maďarsko jako první během krize požádalo Mezinárodní měnový fond o stabilizační půjčku; hádá se s Bruselem nejen o tom, jak hospodařit, ale například také o to, co je to svoboda slova; a na kordy je i s Měnovým fondem, od kterého chce další pomoc, ale odmítá podmínky půjčky.
Vozový park je v porovnání s Českem zastaralý. Majitele tak alespoň nemusí mrzet, když se jim nevyplatí, že dopravní značky a pravidla berou jako doporučení. Mnohé domy v centru města jsou oprýskané. I přesto, že v přízemí často sídlí luxusní značky. A do třetice: v počtu bezdomovců, kteří po setmění táboří přímo v centru, Budapešť nad Prahou vede.
To jsou mé první dojmy. Jaké budou ty druhé, třetí a další?
Kapitoly blogu přehledně:
Den první:
Den druhý:
Zařaď se do řady – a nebo si trhni
Den třetí:
Den čtvrtý:
O hrozbě blesku z čistého nebe
Den první: Budapešť středního proudu
Dnes mám na programu několik schůzek s těmi, které krize až tak moc nezasáhla. Pohybovat se budu tam, kde jsou doma, tedy v bohatší, částečně turisty oblíbené a obložené části města. Stručně, čeká mě Budapešť light a nekonfliktní názory, které ji vládnou.
„Podívejte se kolem sebe. Lidé nakupují, krize nekrize,“ říká maďarská novinářka pracující pro přední týdeník a rozhlíží se po nákupním centru West End.
Pak si dá kávu z prodejny spadající pod řetězec Costa – jedné z firem, které do Maďarska i přes veškerou negativní publicitu nedávno expandovaly – a pokračuje: Neznamená to ale, že by nás hospodářské problémy nezasáhly. Zejména na východě země je to velmi špatné. Jsou tam vesnice, kde má práci jen starosta a jeden, dva lidé, kteří pro něj pracují. Pokud se tam objeví jiskra, může dojít k výbuchu, varuje a dodává, že obecně nálada ve společnosti není až tak špatná.
Nákupní centrum West End
Potvrzuje to i pulsující Budapešť, kde, jak se dozvídám, se během posledních několika tropických dní žilo zejména v noci, v barech a restauracích, které zabraly podstatnou část ulic a bulvárů. Pivo – velké ve studentském baru za překvapivých 50 korun – teklo podobně jako víno proudem. Bavili se lidé všech generací. Nemálo mladých přitom přiznávalo, že to může být jeden z posledních mejdanů na domácí půdě. Vysoká nezaměstnanost, obavy firem nabírat a na extrémně nízké platy totiž mnohé mladíky a mladice tlačí ze země pryč; do Rakouska, Německa, kamkoli, kde je průměrný čistý plat vyšší než 14 000 korun.
Platem se podobáme některým africkým zemím, směje se ekonom K&H Bank ze skupiny KBC Gyorgy Barcza. Navíc i některé kroky Orbánovy vlády ekonomové, politologové i ochránci lidských práv přirovnávají ke krokům afrických despotů. I přesto nachází kontroverzní maďarský premiér alespoň u některých zástupců střední třídy zastání. Podobně jako Barcza totiž i další Maďaři mají pocit, že to, co kabinet dělá, dává smysl. „Možná to na pohled vypadá příliš provokativně, není to dobře vysvětleno, ale směr je správný,“ říká v úvodu zmíněná novinářka, která jedním dechem přiznává, že i na její práci má Orbán vliv.
Vláda se často dostává do sporů s Bruselem, MMF a světem obecně prostě proto, že chce ukázat, že si nenechá od nikoho nic diktovat. Jde tedy o kroky a gesta určená pro domácí spotřebu – a ono to funguje, většina lidí za vládou stojí, myslí si novinářka a mnozí další. Také proto v Maďarsku – a nebo alespoň v pomyslných vyšších patrech společenského žebříčku – převládá přesvědčení, že se krizi podaří překonat. I když možná až za deset let, jak řekl ministr hospodářství. „Maďarsko opakovaně stojí na hraně propasti. Nikdy ale neudělalo krok do prázdna,“ připomíná Barcza s tím, že právě to se teď bude opakovat.
Den druhý: Ode zdi ke zdi
Dnešek nabídne dvě tváře hlavního města. Dopoledne se potkám se zástupci světa dlouhých peněz, které roztáčejí kapitálové trhy (tedy, teď se o to spíš snaží). Odpoledne jsou pak na řadě studenti, hackeři a ostatní spodina, jak občas sami sebe s lehkou ironií v hlase nazývají.
Trh: trhni si!
Nalákat teď zahraniční investory do Maďarska jde jen stěží. Mnozí se na něj kvůli znárodnění penzijních fondů a dalším kontroverzním krokům Orbánovy vlády dívají skrz prsty. Navíc, jednání s Měnovým fondem o úvěrové lince, o níž by se země v případě potřeby opřela, se vlečou. (I když by k restartu mohlo dojít už přístí týden, tvrdí média.) Proto jsou například objemy zobchodované na burze blízko bodu mrazu. I profesionálové, které trhy živí, tak jen stěží odpovídají na dotaz, proč právě teď investovat do Maďarska. 
„Maďarsko je levné,“ nabízí po chvilce váhání přeci jen jistou vábničku šéfanalytik Concorde Securities Attila Gyurcsik a dodává, že i v rámci regionu se teď obchodují místní aktiva na nízkých úrovních. Pokud přitom dojde k dohodě s Měnovým fondem – respektive, až k tomu dojde; o tom, že k tomu dojde, tu nikdo nepochybuje – čeká akcie i forint prudký růst, který současné nízké úrovně jen zvýrazní. O tom se mluví v Londýně i v Budapešti. Přesto Maďaři zůstávají opatrní až nedůvěřiví a do investování se nehrnou, říká Gyurcsik.
Jisté signály, že by pomalu ale jistě mohlo docházet k obratu, se nicméně objevují. Z mých ranních schůzek například vyplývá, že by se už ve druhé polovině roku mělo na burze objevit několik IPO, tedy nových emisí akcií. Má jít zejména o malé a středně velké firmy. I ty by ale trh – nebo alespoň zájem o něj – mohly trochu oživit. Od vlády totiž nic podobného čekat nelze, shodují se místní s tím, že kapitálový trh Orbánovu vládu nezajímá.
I přes podobné záblesky je ale stále mnoho těch, kteří varují před přehnaným optimismem. Paradoxně, čím dále na východ, tím je jich víc. V Londýně jeden z mých přátel, manažer hedge fondu, na Maďarsko sází a Orbánovy tahy označuje za chytré divadlo mířící na domácí voliče. Většina těch, kteří se věnují našemu regionu, sice není tak nadšená, ale zemi nezavrhuje. Ve Frankfurtu už je to o odstín horší; v Praze se blížíme k bodu mrazu; a na Slovensku jsem se dozvěděl, že Maďarsko je prostě „ztracený případ“ – a to na léta.
Jak na podobná slova reagují místní? Je tu krize na několika úrovních: na jednu stranu jsou tu předlužené domácnosti a stát; na tu druhou nás dusí evropská krize, shrnuje Gyurcsik z Concorde Securities a dodává: Spojeným státům se povedlo odlít skutečně pevné základy federace díky dluhové krizi. Věřím, že se něco podobného bude opakovat i v Evropě. Předtím ale bude ještě hůř, než je teď – a to jak za hranicemi, tak v samotném Maďarsku.
Zařaď se do řady – a nebo si trhni
Nedávno jsem byla na akci, kde byl i německý velvyslanec v Maďarsku. Zástupci vlády mu předcházeli – naše ekonomika je totiž na německé závislá. Za jeho zády se ale bavili o tom, jak hrozné je mít v zemi Rumuna, vzpomíná jedna z novinářek, které se kvůli Orbánovi rozhodly odejít z veřejnoprávního média. Dodává, že Rumun je v Maďarsku v podstatě nadávka; a že se německý velvyslanec narodil v Rumunsku. Podobný přístup pak (nejen podle ní) Orbánovi lidé volí v případě těch, kteří nějak vybočují z šablony, běžně.
Bruselu tak například premiér a jeho lidé dříve a nebo později naslibují takřka vše, co eurokratům na očích vidí. Následně se obrátí k domácímu publiku a prohlásí, že si od Moskvy – rozuměj od Bruselu a dalších center moci – nic diktovat nenechají. Výjimka může nastat, pokud se diktát vyplatí, jako v případě námluv s Pekingem. Čínské peníze v době krize byly a jsou lákadlem. Orbán se proto rozhodl nepotkat se s dalajlamou, za což byl náležitě odměněn. V rámci regionu má díky tomu s Čínou Maďarsko nejlepší vztahy.
Podle zmíněné novinářky i jejího kolegy, který pracuje pro týdeník spadající pod vydavatelství Ringier, jsou námluvy s Pekingem klasický případ orbánovského populismu. Ten stojí na schopnosti udělat politické čelem vzad a z levičáka se překabátit na ultrapravičáka, jen aby byla naděje na to vládnout. I kritici přitom uznávají, že tyto přemety zvládá Orbán mistrně. Dokáže totiž najít klíčová slova, na která slyší i ti, kterým jinak neimponuje. Novinářka například mluví o své věřící matce. Ta z 99 procent na Orbánovu rétoriku neslyší - anebo je jí přímo protivná. Slova o křesťanských hodnotách ale vše mění.
Silnou rétoriku pak doplňuje neméně silný tlak na ty, kteří by mohli o prázdnotě mnohých slov premiéra informovat. Novináři jsou pod tlakem, není to tedy jen zahraničními médii uměle nafouknutá bublina, jak tvrdí Orbán. To mi tu řekli bez výjimky všichni novináři, se kterými jsem mluvil; ať už patřili k těm, kteří na něm nenechají nit suchou, a nebo k těm, kteří vidí klady i zápory jeho vlády. I proto není jasné, jak dopadnou příští volby.
Populismus a přidušená kritika může Orbánovi zajistit daší volební vítězství, myslí si místní. Mnozí se právě toho bojí. Země se podle nich politicky, hospodářsky i kulturně posunula na Balkán. A čím déle tam bude, tím delší bude cesta zpět do srdce Evropy.
Den třetí: Tvrdá (mediální) realita
Čtvrtek přináší další střípky do mozaiky nabízející obraz současného Maďarska. Na pořadu jsou setkání jak s kritiky vlády – (takřka) revolucionáři žijícími na hraně systému – ale stejně tak i s těmi, kteří jsou součástí systému, a to ať už více a nebo méně z vlastní vůle.
Do sféry vlivu Orbánovy strany Fidesz nespadá pouze půl kabelové televize, půl rádia a dvoje noviny, říká místní mediální expert a při slově Fidesz se bezděky rozhlédne. Následně se tomu zasměje, pobaveně řekne Fidesz ještě jednou a zjišťuje, zda někdo v okolí náhodou nezbystřil. Pak dodá, že Fidesz hned od počátku nebyl spokojen s tím, jak o něm média mluvila. Proto si pořídil svá vlastní. Navíc, jeho fanoušci do mnoha médií kapitálově vstoupili a tím se jim daří je držet přinejmenším do určité míry na uzdě. No a po vítězství ve volbách pak strana ovládla i veřejnoprávní média, což provázely rozsáhlé čistky.
Podle odhadů mediálního experta kvůli Fidesz z veřejnoprávních médií byly odejity a nebo odešly stovky lidí. Přičte-li se k tomu výše zmíněný vliv na soukromá média, je pochopitelné, proč je obraz vládnoucí strany tak dobrý – a proč stále mnoho lidí Orbánovi věří. „Zapne-li člověk televizi, dozví se, že Orbán to myslí dobře. Že by bylo všechno mnohem lepší, kdyby mu Brusel, Měnový fond, cizáci, neházeli klacky pod nohy,“ říká mediální expert a potvrzuje tím slova některých novinářů, se kterými jsem už mluvil.
Média tak v Maďarsku spíše tlumí vášně, než aby je vzbuzovala. Podobně jako univerzity, tvrdí někteří místní, podle kterých se většina škol orientuje doprava a mnohé kroky vlády tak jen kvůli pravicové nálepce bez hlubší analýzy přechází. I přesto část maďarských intelektuálů věří, že Fidesz ve volbách v roce 2014 přijde o žezlo. Naposledy vyhrál jen díky impotenci levice, která se snad do té doby zmátoří, tvrdí. Část naopak tvrdí, že Fidesz pojede dál. Buď v Orbánovu medicínu – místy trpkou, uznávají – věří, a nebo jsou skeptičtí k (ne)existujícím alternativám. Často přitom poukazují na to, co se děje za hranicemi.
Srovnání s tím, co se děje v zahraničí, využívá i šéf budapešťské burzy Zsolt Katona, když se ho ptám na to, jak investoři reagují na některé kroky Orbánovy vlády. Jsou „neortodoxní,“ přiznává Katona, ale například znárodnění penzijních fondů není v regionu výjmečné, říká. Polsko a Slovensko se rozhodly něco podobného také udělat připomíná a dodává, že i přesto to má vliv na zájem zahraničních investorů. „Někteří odešli, většina se rozhodla zůstat,“ shrnuje šéf burzy, podle kterého ale zájem zahraničních investorů opět začne růst.
Katonova slova potvrzují i zástupci soukromých finančních institucí. Jak dodávají, vše teď záleží na tom, zda se podaří udobřit si svět a zejména Mezinárodní měnový fond. Pokud Maďarsko bude mít i nadále nálepku problémového dítěte, které každou chvíli může upadnout, pak se přízně už tak vynervovaných globálních investorů jen stěží dočká. V opačném případě může burza i forint zažít velmi slušnou jízdu, myslí si místní i experti v Londýně. Orbán, který by z této jízdy profitoval, tak sám sebe dostal do zajímavé pozice.
Na jednu stranu si Orbán doma pěstuje image nekompromisního bojovníka s cizáky, kteří jsou původci mnohého zla, kterým Maďarsko trpí. Na tu druhou bude muset cizákům ustoupit, respektive bude muset zapracovat na mezinárodní image, která je v době divokých trhů i politických jednání vším. Určitě bude zajímavé sledovat, jak se s tím vypořádá.
Den čtvrtý: O hrozbě blesku z čistého nebe
Je na čase rozloučit se s Budapeští – a utřídit si myšlenky. Ve vedru, které se do maďarské metropole pokradmu vrátilo, nebude ani jedno snadné. (I) proto zkratkovité shrnutí.
První dojem z ulice: Ekonomika trpí. Politická situace není nejrůžovější. Přesto Maďaři narozdíl od mnoha jiných v regionu nevystupují podrážděně – a to ani v případě, že po nich zmatený cizák něco chce. Přesto, že je právě cizinec podle propagandy příčinou strádání.
Druhý dojem z ulice: Nenechte se zmást úsměvy. Lidé jsou pod tlakem a cizák je vhodný terč. Za ostříhání tak můžete zaplatit o 100 korun víc než je skutečná cena (vlastní zkušenost), taxikář si namísto 200 řekne o 1000 korun (zahraniční studenti). A hádejte se...
První dojem ze světa financí: Problémové dítě, ztracený případ – i tak Maďarsko hodnotí zahraniční experti. Ti místní přiznávají, že je situace složitá. Image je ale horší než realita, dodávají. I proto investorům naše měna, akcie i dluhopisy nakonec mohou vydělat, tvrdí.
Druhý dojem ze světa financí: V podstatě všude je cítit jistou plíživou nervozitu. Tu způsobuje zejména Orbánova politika respektive reakce zahraničních institucí a investorů na některé kroky jeho vlády. O to víc zde platí, že fundamenty přebíjí politika a politikaření.
První dojem z homo politicus: Mnozí místní se o politice nechtějí bavit. Někteří mají upřímné obavy, někteří jsou prostě znechucení. Ti, kteří se o politice baví, mají jen málokdy neutrální názor. Řečeno s nadsázkou: pro Orbána by buď zabili – a nebo by ho zabili.
Druhý dojem z homo politicus: Propast ve společnosti je čím dál tím větší. Cizák, Róm, nepohodlný novinář – nepřátel režimu je čím dál tím víc. Situace je výbušná a krize to jen podtrhuje. Zdánlivou pohodu tak mohou hodně rychle vystřídat (sociální) bouře.
